Už z několika stran jsem byl vybídnut, abych napsal příspěvěk o tom, jak vypadá můj běžný pracovní den. V následujích řádcích se to tedy dozvíte. 

Jako modelový příklad jsem zvolil den tréninkový, který by měl být v mém týdnu celkem 5x. Jelikož mám tři malé děti, mnohdy je vše vzhůru nohama, ale rámcově to souhlasí...☺

Ve dnech, kdy ráno trénuji, mám budíček nastavený na 5:30, abych se o sebe stihl trochu posarat a dát si +-hodinu tréninku na kole na válcích, dříve než se z ložnice začnou klubat děti. 

Už netrpělivě vyhlížím hezké počasí, abych mohl válce vyměnit za čerstvý ranní vzduch.

Pokud už děti nejsou vzhůru, což nebývají, jdu je v tento čas, nebo spíše zhruba 10 minut po něm, vzbudit. Jak asi mnozí víte z vlastní zkušenosti, je to úkol nelehký, mnohdy až nadlidský. Během opětovného chození do ložnice a upomínání na ubíhající čas chystám snídani pro všechny nekojené členy rodiny. Po snídani ovšem nastává další nelehlý úkol, kterýmžto jest ranní hygiena a oblékání. Celou situaci trochu komplikuje fakt, že přes to, že školkou (ne)povinné dítě máme jedno, do školky nutně potřebuje jet i mladší doprovod.

Většinou ve stresu dočesávám culíky a vyháním děti ze dvěří směr cyklovozík, ve kterém holky vozím do nedaleké školky téměř každý všední den.

V ideálním případě, ale bohužel velmi často s několikaminutovým zpožděním, zanechávám naši nejstarší ve školce. S mladším děvčátkem spěcháme zpět domů, kde už ji přenechávám mamince, vyměnuji kolo za kolo a peláším do práce. Jsou dny, kdy potupně jedu autem, ale ty se snažím co nejvíce eliminovat a na kole jezdit i za nepříznivého počasí.

V kategorii O MNĚ jste se mohli dočíst, že pracuji jako mechanik a prodavač jízdních kol. Na tom není nic zvláštního, ale čas příjezdu do práce v mém případě záleží na tom, jestli mě více potřebují na prodejně nebo ve skladu e-shopu. Jsem taková holka pro všechno, ale vyhovuje mi to. Alespoň je to pestřejší...

Stejně jako příchod, tak i odchod z práce je pokaždé jiný. Prodejna sice zavírá v 17:00, ale pokud se tam nějaký zákazník zdrží, tak ho samosřejmě nevyhodíme a ve skladu zase záleží, kolik je objednávek.

A po příjezdu domů je to různé, však to znáte. Ale snažím se tento čas věnovat rodině. Pokud je hezky, většinou s děvčátky běháme někde po venku.  Když to jde, tak i s kočárem, aby měla mamka taky někdy chvilku klidu a čas jen pro sebe, pokud na to má čas... ☺

Občas se ale stane, že přijedu uplně vyřízenej a to jsem pak spíše na obtíž, než abych pomohl...

Nastává čas, který se dá jen těžko stanovit. Večeře, čištění zubů, do pyžama, pohádka, do postele, výmluvy, uspávání...

... každý den jinak!!! I to jistě mnozí znáte ze svých životů. A kdo nezná - pozná...

Když už děti konečně spí a doma nastane opravdový klid, tak buď trávím volný čas se ženou, nebo pokud si jde lehnout s dětmi, snažím se napsat nějaký příspěvek na blog, třeba jako právě teď. ☺

To je časové rozmezí, kdy se nejčastěji dostanu do postele já. Parkrát už se mi ale za ten měsíc stalo, že na mě padla taková únava, že jsem šel spát s dětmi také, a nebo naopak, že jsem se nemohl odtrhnout od psaní a do postele se dostal až po druhé hodině. Nejprve si ale musím vytvořit místo na spaní v přeplněné manželské posteli a doufat, že nebudu vytěsněn...☺

To máme zhruba 15 hodin na nohách a celkem 19 hodin ve střehu. Nechtěl bych ale, aby to vypadalo, že si na to stěžuju. Já jsem za to rád!!! A to i přes to, že je to někdy o nervy, možná i o zdravý a rozum, ale jsem šťastný, že jsem se do toho pustil. Že nehniju ve volném čase na gauči, ale pracuji na sobě, na blogu, věnuji se rodině...

Chce to ale hodně motivace a často i přemáhání. Vy jste moje motivace! Vy a Vaše oči pročítající tento blog a za to Vám DĚKUJI...

Váš Cyklotáta

Rodina, odpočinek, práce okolo domu, výlety, nebo nějaká delší vyjíďka na kole, třeba jako včera...