Tak trochu oboje.

Vždyť koho normálního by napadlo dobrovolně jezdit na kole pozdě v noci? Odpověď je jednoduchá. Otce od rodiny! :-) Ale zábava, či zpestření to může být pro každého bikera. Navíc nám počasí letos stále přeje a od začátku období zimního času, kdy se tmě nevyhnete, ani pokud jste zvyklí trénovat po práci.

První impulz byl skutečně z nouze. Kdo už nějaké to dítko má, mi jistě dá za pravdu. Nemáte-li však děti, zkuste se na chvilku vžít do role pracujícího otce. Ráno vstáváte v 7:00, cestou do práce odvedete děti do školky. V 8:30 máte začátek pracovní doby, a když jde všechno hladce, tak chvilku po páté odcházíte směr domov a kolem 17:30 jste zase doma. Přijedete domů, děti se na Vás sesypou a zkuste v tu chvíli říct: ,,Miláčku, jdu na kolo, za 3 hodiny jsem zpátky!" :-) Copak by pak asi nasledovalo?

Kdy ale natočit potřebné kilometry, aby občasný sobotní celodenní cyklovýlet na traily nebyl trápením, ale zábavou a člověk si mohl troufnout třeba i na nějaký závod?

Proto se mi v hlavě zrodila myšlenka jít na kolo, až budou děti spát. Pořídil jsem si silné světlo na řídítka a na helmu a čekal na příležitost...

Moji parťáci po dobu přípravy článku.

Na příležitost jsem nečekal dlouho a záleželo spíš na mě a mé odvaze. S nočním ježděním jsem začínal v době, kdy jsem ještě neměl silničku, takže na svou první "nočku" jsem si naplánoval svůj oblíbený enduro okruh, na kterém znám skoro každý kořen a kámen. I tak se ve mně honily různé pocity. Těšil jsem se, ale taky jsem měl obavy. Jak se světly uvidím, jak na mě budou reagovat zvířata a jestli na mě nevyběhne divočák nebo myslivec s brokovnicí.

Prvních 5 km po asfaltu nebylo nijak zvláštních. Pak jsem ale najel na polňačku a vzrůšo začalo! Před sebe jsem díky perfektnímu osvětlení viděl parádně, kolem tma jak v pytli a hrobové ticho. Atmosféra, jakou málokde zažijete! 

Do prvního, technicky celkem náročného trailu, jsem vjížděl opatrně, s pevně sevřenými půlkami. Dobře známý terén vypadal pod září reflektorů trochu jinak, než obvykle a přes stíny, které vrhaly větší nerovnosti, občas nebyly vidět nerovnosti menší, ale celoodpružené kolo to všechno bezpečně pochytalo. Půlky postupně povolovaly a já si čím dál tím víc užíval netradiční atmosféru nočního ježdění.

První noční vyjížďka byla prostě pecka! Musel jsem překročit hranice své komfortní zóny, překonat strach a lenost, ale odměnou mi za to byl neskutečný netradiční zážitek! Z počáteční z nouze ctnosti se tak stala radost, kterou jsem začal praktikovat pravidelně.

Noční ježdění s sebou nese spoustu otázek, které napadnou asi každého, kdo v noci jezdí nebo nad tím alespoň uvažuje. Nemusím se bát zvěře? Neruším já zvěř? Je vůbec takový trénink k něčemu? Neškodím tím naopak svému organizmu?...

Že se nemusím bát zvěře, i o její potřebě cyklů nerušené pastvy a odpočinku, jsem se dověděl od kamaráda myslivce. Odpovědi na další otázky a další cenné informace jsem dostal po asi sezóně a půl mého nočního snažení, a to díky časopisu Velo a jeho prosincovému číslu loňského ročníku 12/2017. Velká část tohoto čísla byla věnována tmě a všemu, co s noční cyklistikou a souvisí.

Hlavním byl článek o nočním tréninku, vlivu na organizmus a rušení přírody. Dále se tvůrci tohoto čísla věnovali testu výkonných světel, trenažérům, atd. Pokud také hledáte odpovědi na podobné otázky jako já, toto číslo se dá stále zakoupit, a to v tištěné i elektronické podobě ZDE.

Ve zkratce jsem se ze svých zdrojů dozvěděl, že zvěř je dost citlivá na rušení a potřebuje klid na pastvu, trávení a odpočinek. Pokud ho nemá, můžeme jí tím způsobit narušení trávení, hladovění a rozehnání stád. Ne, že by mě to dříve nenapadlo, ale když jsem to četl takhle přehledně sepsané, přišel mi ten dopad nějaký horší. Nikdo nám ale nemůže pohyb v noci v lese zakázat, a tak je na každém z nás a našem uvážení, jak se budeme v noci v lese chovat. Já se řídím pravidly chovat se tiše, zbytečně se nerozhlížet se zapnutou čelovkou na hlavě a snažím se vybírat si cesty, kde se zvěř v noci moc nevyskytuje. 

Po pořízení silničního kola jsem začal v noci jezdit i po silnicích. Nejprve jsem z toho měl trochu respekt a bál jsem se, aby mě někdo za tmy nesmetl ze silnice. Opět jsem ale překonal počáteční obavy, vyzbrojil se vším reflexním, co jsem doma našel, včetně reflexní vesty z auta a zažil zase trochu jiný nádech noční cyklistiky. A hlavně jsem nikoho nerušil...

Co se týče vlivu na náš organismus, odborníci pohyb v takto pozdních hodinách rozhodně nedoporučují. Po osmé hodině už je trénink nevhodný z hlediska fyziologické aktivity lidského těla, které se touto dobou už chystá na blížící se spánek.

Je tu ale ještě otázka naší psychiky. Bylo by sice rozumnější, se na pravidelné noční ježdění vykašlat, ale to bych se pak na kolo dostal podstatně méně než bych rád a to by se podepsalo na náladě mojí a tím i celé rodiny. Proto v každý den noční vyjížďky učiním spoustu kompromisů, které se spoustě lidí mohou zdát nesmyslné, odborníky nedoporučované, ale...
 ...MĚ TO ZA TO STOJÍ!!! 

Pokud budete mít chuť noční ježdění také vyzkoušet, nezapomeňte se na to dobře připravit a vybavit. V noci je totiž mizivá pravděpodobnost, že kolem pojede někdo, kdo Vám půjčí nářadí, pumpičku, atd. A pokud to bude možné, nevyjíždějte do noci sami!

Světla

Ta jsou jednoznačně nejdůležitější částí výbavy pro noční ježdění. Závisí na nich naše bezpečnost.  Díky nim vidíme a jsme vidět. A čím lépe uvidíme, tím bude naše jízda bezpečnější.

Máte-li dobré osvětlení, bezpečně vidíte vše co potřebujete.

Na silnici, nebo lehčím přejezdu lesem nemusíte použít ani plný výkon světla.

Já pro jízdu v lese používám dvě výkonná přední světla s externí baterií. Jedno standardně na řidítkách a druhé na helmě, aby vždy svítilo směrem, kterým se podívám. Po dobu přípravy materiálů k tomuto článku jsem používal světla značky Max 1 o výkonu 1500 a 1600 lumenů a splnila nad míru moje očekávání. Zmíněný výkon je naprosto dostačující k přehlednému osvícení terénu i v rychlých technických sjezdech a při střídání intenzity svitu dle potřeby, se mi nepovedlo je během 3 hodin vybít. Mám zkušenosti i se světly 2x výkonnějšími, ale s těmi je terén zbytečně přepálený a pod jejich září některé nerovnosti kvůli vysokému výkonu splývají a rychleji se vybíjí. Za mě tedy světla Max 1 určitě doporučuji a nejen na kolo, ale i na jakékoliv outdoorové aktivity. Díky příslušenství v balení se dají použít i jako čelovka na všemožné outdoorové aktivity. Veškeré informace si o nich můžete přečíst v následujících odkazech:

Max 1 Fighter 3LED
Max 1 Power LED

Na silničním kole si bohatě vystačím s jedním ze světel. Pokud bych si měl vybrat jen jedno z nich, vybral bych Fighter 3 Led, protože má perfektní rozptyl světla, bez rušivých přechodů. Power LED má zase výhodu v delším dosvitu.

S baterkou připevněnou na představci o ní ani nevíte.

Na zadní sedlové trubce samozřejmě nesmí chybět blikačka.

Reflexní prvky

Cyklistické oblečení sice často mívá už v základu reflexní prvky, ale těch v noci není nikdy dost, takže doporučuji doplnit o reflexní pásky, ideálně reflexní vestu. Mnoho násobně to zvyšuje naši viditelnost.

Dobře oblečeného cyklistu je i v noci vidět na stovky metrů.

Nářadí a náhradní díly

Většina cyklistů  s sebou na každou vyjížďku vozí alespoň nějaké nářadí na základní opravu kola, lepení, nebo náhradní duši a pumpičku. Na noční výpravy je ale dobré být připraven na všechny možné komplikace, aby jste neskončili jako já na jaře s přetrženým řetězem uprostřed lesa, naštěstí jen 7 km od domova. 

Takže co s sebou, aby nás nic nezaskočilo?

• Nářadí s nýtovačkou a rychlospojku na řetěz
• Náhradní duši/lepení a pumpičku (knoty pro bezdušové systémy)
• Řadící (brzdové) lanko
• Náhradní patku k přehazovačce
• Lepící pásku- všichni známe její zázračnou moc :-D

Já pro všechny případy vozím i malou motolékárničku.

Nebyl jsem připraven, tak jsem musel domů po svých... :-(

S takovým nářadím s nýtovačkou bych po chvilce kutění mohl pokračovat v jízdě.

S chutí do toho!!!