Asi jste si mnozí všimli, že se zde na blogu často vyskytují různé stroje značky Rock Machine. Ano, není to náhoda. Někdo by si mohl myslet, že jde o placenou reklamu ze strany Rock Machine. Je to ale úplně jinak. Cestu k nim, jsem si našel sám.

Je tomu tak tříčtvrtě roku, co jsem narazil na recenzi modelu Blizzard 90-27 přepracovaného pro rok 2017. Ten je mi svým určením pro Enduro z celé modelové řady Rock Machine nejbližší. Co mě na tomto kole na první pohled zaujalo, byl atraktivní vzhled a použité komponenty dle poslední módy. Co mě zaujalo na druhý pohled, byl systém zavěšení stavby zadního kola, který jsem si chtěl už dlouho vyzkoušet. Četl jsem o jeho perfektních vlastnostech spoustu článků, ale vždy to bylo v souvislosti s koly, jejichž ceny začínaly vysoko nad stotisícovou hranicí, zatímco u Rock Machine kola s tímto systémem začínají na ceně pod 50 000,- Kč.

Recenzi, nutno říci, velmi kladnou, jsem nadšeně dočetl a dal se do hledání dalších informací o tomto kole. Našel jsem pár dalších recenzí, některé zmiňovaly i model se širšími plášti a kratším zdvihem Blizzard 90-27+ a všechny mluvily vesměs stejně. Nekompromisní enduro s perfektními jízdními vlastnostmi za solidní cenu.

Pro rok 2018 přišly drobné změny k lepšímu. Více informací o všech modelech naleznete na webových stránkách Rock Machine, informace o skladové dostupnosti a cenách na e-shopu výhradního velkoobchodního dodavatele pro ČR, společnosti Cyklomax s r.o.

Nemohl jsem Blizardy dostat z hlavy, tak jsem si na podzim 2017 domluvil testování. Měl jsem možnost si vyzkoušet jak oba dva nejvyšší modely endura s průměry kol 27,5 palců z modelového roku 2017, tak i pro rok 2018 přepracovaný Blizard 70-29 s průměrem kol 29'', zaměřený spíše na traily a XC.

Co dodat?! :-)

A to byly ty momenty, kdy jsem značce Rock Machine naprosto propadl. Všechny 3 modely jsem vyzkoušel na svých oblíbených různorodých trailech v blízkosti domova a na vlastní kůži poznal jejich kvality. A měl jsem jasno. BLIZZARDA MUSÍM MÍT!!! Už jen vybrat ten správný model. Plnokrevné enduro nebo enduro univerzálnější s možností výměny kol za 29“?

Na první pohled je rozdíl jen v barvě...

Nakonec za mě rozhodl osud! Z Cyklomaxu přišla nabídka na odkup testovačky zeleného plnokrevňáka 90-27. Plusko už bylo v mé velikosti prodané. Výběr jsem měl tedy vyřešený a své ,,nové“ kolo si včera přivezl domů!!!

Tenhle už je můj!!! :-)

Pokud byste i vy rádi testovali kola Rock Machine, měli o nich informace z první ruky, čerpali zajímavé slevy a další výhody, přidejte se do komunity Rockriders a už Vám nic neuteče.

Dojmy z mého podzimního testování si budete moci přečíst v některém z dalších příspěvků. Od zástupců společnosti Cyklomax mám k testování přislíbené i další modely z aktualní nabídky kol a POZOR!!! Rýsuje se i soutěž o věcné dary z příslušenství značky Rock Machine, tak sledujte mou FB stránku, ať Vám něco neunikne...

Váš Cyklotáta

Rodinka se rozrůstá... ;-)

Ten se ještě odvíjel podobně jako týdny předchozí. Tentokrát jsem naspal průměrně 6 hodin denně, sil jsem měl tak akorát, únava sice občas přišla, ale vše se zdálo být v normě. Cíle jsem sice opět neplnil na 100%, ale pohybu jsem měl dosud nejvíce. Na válce jsem se dostal pouze 2x, ale za to jsem všech 5 cest do práce a zpět absolvoval na kole, nehledě na počasí, které bylo opravdu divoké. A o víkendu jsem nahnal kilometry na první letošní "pořádné" vyjížďce, kde jsem měl poprvé příležitost prověřit, v jaké jsem formě a jsou-li za mou dosavadní přípravou vidět nějaké výsledky. Ty nemám podložené žádnými fakty, ale podle pocitu se mi jelo perfektně a až překvapivě lehce. Válce plní svůj účel bez pochyby velmi dobře.

ranní válce: 2x - celkem 106 min

cesta do práce: 5x - celkem 52,5 km; 135 min

víkendový švih: 58 km; 137 min

Celkem tedy poctivých 110,5 km venku a 6h a 18min v sedle, včetně válců, během jednoho týdne. To není zas tak oslnivé číslo, ale pravděpodobně to bude můj osobní rekord a celkem slušný základ ke zlepšování...

Vypadalo to spíše na běžky...

...o 2 dny později :-)

Týden hrůzy (šestý)

Začátek ještě tak tragický nebyl. Měl jsem všechno pěkně naplánované: pondělí, úterý, středa- válce, čtvrtek volno, pátek a sobota zase válce a v neděli odpočinek. Jenže realita byla zase úplně jiná. 

Takový běžný začátek týdne, který bohužel končil velkou večerní únavou, tak jsem šel spát "už" ve 23:00.

Úterý: budíček 6:30; spánek: 6,5h; na kole: 30min – válce + do práce

Úterní ráno bylo hodně unavené. Dopoledne jsem se nějak zmátořil, ale psychicky jsem nebyl moc vyrovnaný a bohužel se to zase projevilo i doma. A už nevím, čím to bylo, ale do postele jsem se dostal až ve 3 hodiny.

A zase hurá do sněhu!!! ;-)

Středa: budíček 7:00 ; spánek: 4h; na kole: do práce

I přes nedostatek spánku mi energie překvapivě nechyběla...

!!!Čtvrtek!!!: budíček 6:30; spánek: 6h; na kole: 0

Toto byl pro mě výjimečný den, protože jsem byl vyslán na své první školení pro mechaniky jízdních kol. Pomalu se ze mně stává odbborník...☺

Ze školení jsme se vraceli celkem brzo a venku bylo vcelku teplo a slunečno, tak jsem vymýšlel, co ještě podniknu odpoledne s dětmi. Ovšem, jen co jsem dorazil domů, pustila se do mně příšerná zimnice a cítil jsem se "slabej jak čajíček". Zatopil jsem v krbových kamnech a sedl si k nim co nejblíž to šlo, abych se zahřál. Bylo to příjemné, ale k ničemu a já byl až do večera naprosto nepoužitelný. A i proto jsem šel spát s dětmi, tedy před devátou hodinou, doufajíce, že se z toho vyspím a v pátek budu zase fit. 

Noc ale byla naprosto příšerná! Chvíli jsem se potil, pak přišla zimnice a znovu dokola, zdály se mi hrozný hovadiny a pořád jsem se převaloval. Prostě hrůza a ráno jsem byl všechno možný, jen ne fit...

Pátek, Sobota, Neděle: To chce klid a nohy v teple!

Pátek

V diáři jsem si poznamenal jen jedno slovo: UTRPENÍ! Přes to, že jsem spal bez mála 10 hodin, nevzbudil jsem se ve výrazně lepším stavu, než v jakém jsem šel spát. Cítil jsem, že nejsem nemocný, jen extrémně vyčerpaný a není se čemu divit, po tom, jak jsem za poslední měsíc zkoušel omezovat spánek... Moje blbost!

Co se dalo dělat! Musel jsem do práce, a aby toho nebylo málo, tak naše jediné auto potřebovala žena, takže na kole... Foukalo tak, že v místech, kde jezdím přes 25 km/h, jsem jel 13km/h! V práci jsem byl jak praštěnej palicí přes palici, ale nějak jsem to přetrpěl. Domů jsem dorazil zmrzlej a s promočeným zadkem od nepříjemného deštíku. Doma jsem rovnou vlezl pod horkou sprchu a pak zas jen přežíval v zimnici a těšil se do postele, kam jsem se dostal už v 20:30 a naštěstí jsem se konečně dobře vyspal. 

Sobota

Dopoledne pracovní, ale tentokrát jsem jel autem. Už bez zimnice, ale stále trochu zesláblý, jsem si odpracoval 3 hodiny na prodejně a spěchal za rodinou. Konečně už jsem začínal normálně fungovat...

Neděle

Zase na mě přicházejí choutky na kolo. Asi už jsem v pohodě, ale radši si dám ještě den klidového režimu a od pondělka můžu začít s čistým štítem...

Musím si dát pozor na dostatek spánku a radši se vyspat, než se ráno trápit na válcích po čtyřech hodinách spánku! 

V hlavě mi utkvěla myšlenka, kterou jsem dnes četl v jednom ze starších čísel časopisu Velo. Nedokážu ji interpretovat doslovně, ale vyplyvalo z ní, že z přemíry snahy a s tím spojeným stresem, se tělo může zablokovat a výrazně tak zpomalit budovani formy.

Proto kašlu na všechny cíle! Budu se snažit trénovat co nejvíc, ale tak, abych se cítil fyzicky i psychicky dobře a neomezoval spánek...A Vás budu opět v některém z dalších příspěvků informovat, jak se mi to daří.

Váš Cyklotáta

Už z několika stran jsem byl vybídnut, abych napsal příspěvěk o tom, jak vypadá můj běžný pracovní den. V následujích řádcích se to tedy dozvíte. 

Jako modelový příklad jsem zvolil den tréninkový, který by měl být v mém týdnu celkem 5x. Jelikož mám tři malé děti, mnohdy je vše vzhůru nohama, ale rámcově to souhlasí...☺

Ve dnech, kdy ráno trénuji, mám budíček nastavený na 5:30, abych se o sebe stihl trochu posarat a dát si +-hodinu tréninku na kole na válcích, dříve než se z ložnice začnou klubat děti. 

Už netrpělivě vyhlížím hezké počasí, abych mohl válce vyměnit za čerstvý ranní vzduch.

Pokud už děti nejsou vzhůru, což nebývají, jdu je v tento čas, nebo spíše zhruba 10 minut po něm, vzbudit. Jak asi mnozí víte z vlastní zkušenosti, je to úkol nelehký, mnohdy až nadlidský. Během opětovného chození do ložnice a upomínání na ubíhající čas chystám snídani pro všechny nekojené členy rodiny. Po snídani ovšem nastává další nelehlý úkol, kterýmžto jest ranní hygiena a oblékání. Celou situaci trochu komplikuje fakt, že přes to, že školkou (ne)povinné dítě máme jedno, do školky nutně potřebuje jet i mladší doprovod.

Většinou ve stresu dočesávám culíky a vyháním děti ze dvěří směr cyklovozík, ve kterém holky vozím do nedaleké školky téměř každý všední den.

V ideálním případě, ale bohužel velmi často s několikaminutovým zpožděním, zanechávám naši nejstarší ve školce. S mladším děvčátkem spěcháme zpět domů, kde už ji přenechávám mamince, vyměnuji kolo za kolo a peláším do práce. Jsou dny, kdy potupně jedu autem, ale ty se snažím co nejvíce eliminovat a na kole jezdit i za nepříznivého počasí.

V kategorii O MNĚ jste se mohli dočíst, že pracuji jako mechanik a prodavač jízdních kol. Na tom není nic zvláštního, ale čas příjezdu do práce v mém případě záleží na tom, jestli mě více potřebují na prodejně nebo ve skladu e-shopu. Jsem taková holka pro všechno, ale vyhovuje mi to. Alespoň je to pestřejší...

Stejně jako příchod, tak i odchod z práce je pokaždé jiný. Prodejna sice zavírá v 17:00, ale pokud se tam nějaký zákazník zdrží, tak ho samosřejmě nevyhodíme a ve skladu zase záleží, kolik je objednávek.

A po příjezdu domů je to různé, však to znáte. Ale snažím se tento čas věnovat rodině. Pokud je hezky, většinou s děvčátky běháme někde po venku.  Když to jde, tak i s kočárem, aby měla mamka taky někdy chvilku klidu a čas jen pro sebe, pokud na to má čas... ☺

Občas se ale stane, že přijedu uplně vyřízenej a to jsem pak spíše na obtíž, než abych pomohl...

Nastává čas, který se dá jen těžko stanovit. Večeře, čištění zubů, do pyžama, pohádka, do postele, výmluvy, uspávání...

... každý den jinak!!! I to jistě mnozí znáte ze svých životů. A kdo nezná - pozná...

Když už děti konečně spí a doma nastane opravdový klid, tak buď trávím volný čas se ženou, nebo pokud si jde lehnout s dětmi, snažím se napsat nějaký příspěvek na blog, třeba jako právě teď. ☺

To je časové rozmezí, kdy se nejčastěji dostanu do postele já. Parkrát už se mi ale za ten měsíc stalo, že na mě padla taková únava, že jsem šel spát s dětmi také, a nebo naopak, že jsem se nemohl odtrhnout od psaní a do postele se dostal až po druhé hodině. Nejprve si ale musím vytvořit místo na spaní v přeplněné manželské posteli a doufat, že nebudu vytěsněn...☺

To máme zhruba 15 hodin na nohách a celkem 19 hodin ve střehu. Nechtěl bych ale, aby to vypadalo, že si na to stěžuju. Já jsem za to rád!!! A to i přes to, že je to někdy o nervy, možná i o zdravý a rozum, ale jsem šťastný, že jsem se do toho pustil. Že nehniju ve volném čase na gauči, ale pracuji na sobě, na blogu, věnuji se rodině...

Chce to ale hodně motivace a často i přemáhání. Vy jste moje motivace! Vy a Vaše oči pročítající tento blog a za to Vám DĚKUJI...

Váš Cyklotáta

Rodina, odpočinek, práce okolo domu, výlety, nebo nějaká delší vyjíďka na kole, třeba jako včera...

Bez pár dní už to bude měsíc, co jsem se vydal na cestu za svým snem. Stanovil jsem si cíle, které nebyly nereálné, ale ani jednoduché na splnění. Přes to, že se mi ani v jednom týdnu nepovedlo tyto cíle splnit na 100%, udělal jsem velké změny ve svém režimu a chování a začal konečně něco aktivně dělat pro to, abych si splnil své sny. A už jen to je vlastně jeden z mých splněných snů.

Jsem teprve na začátku a je přede mnou ještě spousta práce. Poznávám, kde mám rezervy a kde musím zamakat. A teď myslím hlavně rezervy mentální.

Ranní vstávání je vždycky boj, ale jak sednu na kolo, tak jsem rád, že jsem vstal. Stále se mi nedaří stoprocentně efektivně využívat čas a občas sklouznu k naprosto zbytečným činnostem. Mnohokrát mě napadlo, jestli má smysl to, co dělám. Jestli nejsem sobecký, směšný a naivní. Jestli nemám být jen táta a manžel a vše obětovat rodině. Ale...

Poprvé :-)

Poslední týden prvního měsíce

Z tohoto, jinak celkem poklidného a ničím výjimečného týdne, se výrazně vymykala pouze neděle, a to příšernou únavou, která na mě padla. Už v sobotu večer jsem cítil, že nemám sil na rozdávání, tak jsem se už večer rozhodl, že vypustím nedělní ranní trénink, který mně chyběl do splnění jednoho z mých týdenních cílů. V daný okamžik mi to ale přišlo jako nejrozumnější řešení, a tak jsem nechal budík vypnutý a těšil se, že budu ráno plný sil. Nasbíraný deficit byl ale mnohem větší, než jsem si myslel a neděle pro mě byla utrpením.
Dopoledne jsem doslova přetrpěl a po odpolední siestě jsem následoval mladší z holčiček do pelechu a padl do bezvědomí. Vzbudil jsem se jak praštěnej palicí přes palici a už ani nebyl čas na nějaké rodinné aktivity. Neděle, jako by ani nebyla!...

Moje výkony v bodech

Pondělí: budíček 6:00; spánek: 5,5h; na kole: 0

Úterý: budíček 5:30; spánek: 6h; na kole: 33min – válce

Středa: budíček 6:45; spánek: 7h; na kole: 0

Čtvrtek: budíček 5:30; spánek: 4,5h; na kole: 50 min - válce

Pátek: budíček 5:30; spánek: 6h; na kole: 53 min - válce; do práce (2x 8km)

Sobota: budíček 5:00; spánek: 6h; na kole: 22 min - válce

Neděle: budíček 7:15; spánek: 6h + 2h odpoledne; na kole: 0

Na válce jsem se i kvůli nepovedené neděli zmohl jen 4x, z toho 2x jsem slezl předčasně a šel plnit svou roli otce. Běhat jsem stále nezačal, s efektivním využíváním veškerého času se také stále peru, ale i tak jsem spokojený. Za poslední měsíc naspím denně v průměru necelých šest hodin a i přes to celkem obstojně funguju. Myslím si, že dokonce o dost lépe, než před změnou, i když na mě občas padne únava a musím se zastavit, srovnat si to v hlavě a zkusit to znovu.

Cesta do práce, -9°C, ale každý kilometr se počítá!!!

Cíle na další měsíc

Do druhého měsíce vstupuji se stále stejnými cíly s tím rozdílem, že bych chtěl za pěkného počasí vyrážet na kole ven a zařadit intervalové tréninky, aby mi pomalu rostla výkonnost. Chci využívat efektivněji veškerý volný čas, neomezovat spánek a napsat pár zajímavých příspěvků na blog.