Že miluju pohyb, hlavně kolo, a jsem pro to ochotný hodně udělat, to už jste si asi všimli. Taky mám rád výzvy, ve kterých se musím překonat a vytáhnou ze sebe naprosté maximum, jako tomu bylo například na letošním ročníku legendárního závodu Rellye Sudety. A když už se takhle trápím, chtěl bych z té námahy vytěžit, co se dá.

V předchozích letech jsem neměl možnost najet dostatečný počet kilometrů, abych o nějakou lepší formu mohl usilovat. Po změně zaměstnání, při vidině pravidelného dojíždění na kole a ročním cíli najet alespoň 5000 km, jsem ucítil příležitost a začal se snažit o výrazné zlepšení své formy.

Doposud jsem trénoval jen podle pocitu. Myslel jsem si, že musím hlavně co nejvíc jezdit. Často to ale vedlo k přetrénování a tělo si řeklo o odpočinek samo. Buď jen nadměrnou únavou, kdy stačilo na pár dní kolo vypustit, nebo to bylo znát na imunitě a podlehl jsem nějakému viru. Potom byl výpadek delší a v budování formy to byl krok zpět. A tak se mi i přes veškerou snahu zdálo, že jsem se na určité úrovni zasekl a dál to prostě nejde...

Jak jsem přišel k mySASY?

Když jsem si objednával sportovní výživu na již zmíněný závod Rellye Sudety od známého Enervitu, narazil jsem na jejich webu na program SPORTUJ LÉPE a zde pak na aplikaci mySASY. Něco málo jsem si o ní přečetl a znělo to parádně. Pak jsem na YouTube shlédl snad všechna jejich videa, a následně hledal další informace na na webu mysasy.com. Celá tato záležitost mě naprosto nadchla. Vypadalo to velmi jednoduše a přínosně:

Pomocí výsledků z měření vhodným bezdrátovým hrudním pásem spojeným s aplikací mySASY můžeme dostávat cenné informace o reakci našeho organismu na předchozí zatížení a stavu regenerace. Tyto informace nám pak mohou pomoci k ideálnímu plánování tréninku vedoucímu ke zlepšení fyzické kondice, a tím i našich sportovních výkonů. A to zní prostě skvěle!!!

Tak jsem si řekl, že to zkusím...

Jak na to?

K měření pomocí aplikace Mysasy potřebujeme 2 důležité pomůcky.

Zaprvé chytrý mobilní telefon nebo tablet, na který si aplikaci nainstalujeme.

Zadruhé potřebujeme vhodný hrudní pás, který s aplikací spárujeme pomocí bluetooth. Pokud nějaký máte od jiného zařízení, vyzkoušejte ho, ale třeba můj od sporttesteru Tom Tom Multisport s aplikací spárovat nešel, přestože bluetooth podporuje také. Pokud žádný hrudní pás zatím nemáte, můžete si jej pořídit přímo od mySASY. Ten pak budete moci využít i s dalšími zařízeními díky možnosti spárování přes Bluetooth i ANT+.

Máme telefon nebo tablet se staženou aplikací mySASY, vytvořený uživatelský účet a spárovaný hrudní snímač srdečního tepu. Co teď?

Měření je vhodné provádět v pravidelnou denní dobu, ideálně ráno, co nejdříve po probuzení. 

Od prvního měření budete dostávat základní informace o aktuálním stavu vaší regenerace, znázorněné v přehledném grafu.

Po prvních osmi měřeních začnete dostávat konkrétní informace o reakci Vašeho těla na předchozí zatížení, o aktuálním stavu regenerace a míře superkompenzace. Dostanete také doporučení, jakým způsobem pokračovat v tréninku, aby byl co nejefektivnější. To jsou podle mě pro trénink ty nejdůležitější informace, které od mySASY můžete dostat.

Po patnácti měřeních pak dostanete výsledek testu tréninkové typologie, celkové slovní zhodnocení a shrnutí dosavadních měření. Také dostanete doporučení, jak v měření dále pokračovat.

S měřením pomocí mySASY jsem začal před sedmi týdny a mám za sebou přes 35 měření. Měřím se ráno po probuzení, vždy v den následující po sportovním zatížení, abych věděl, jaké zatížení zvolit v daný den. Často se měřím i po dnech odpočinkových. Baví mě sledovat, jak moje tělo reaguje na různé podněty. 

Od začátku používání mySASY jsem se snažil co nejlépe plnit doporučení aplikace. Občas jsem se cítil trochu unavený a říkal jsem si, jestli se aplikace neplete, ale výsledky byly stále dobré. Za tu dobu se mi nestalo, abych se cítil přetrénovaný nebo přetížený. Naopak. Byl jsem velmi překvapený, jak jsou moje výkony vyrovnané. 

A hlavně! Konečně mám pocit, že moje snaha není marná, že konečně vím, jak na to. Že své výkony mohu posunout o kus dál a budu mít ještě větší radost z pohybu.

Pro koho je mySASY a co to stojí?

MySASY je jednoduše pro kohokoliv. Pro amatéra, pro profíka i pro celé týmy. Pro cyklistu, běžce, fotbalistu, lyžaře, plavce... prostě pro každého, kdo chce trénovat smysluplně, bezpečně a zlepšovat své sportovní výkony. 

Stát Vás to nemusí nic. Registrace probíhá přes e-shop, kde máte na výběr ze tří profilů: FREE, BASIC+ a SPORT. Jak vyplývá již z názvu, profil FREE je zdarma a dostanete z něho všechny potřebné výše zmíněné informace. Placené profily pak mají navíc různé vychytávky, viz obrázek.

A pokud máte vlastní hrudní pás, tak máte vyhráno a můžete se vesele měřit "zadara"! Pokud monitor srdečního tepu nevlastníte, můžete si zakoupit originál mySASY, jehož základní cena je 2000,- Kč, ale pokud budete sledovat mySASY na instagramu nebo facebooku, určitě tam na Vás brzy vyskočí nějaká akce a budete si ho moci pořídit ještě levněji.

Co dodat?

Ahoj sportovci,

jak jste na tom letos s defekty na kole? Já už jich za sebou zase pár mám, ale letos jsou to zatím naštěstí jen drobnosti. Zato loni mě jich potkalo víc než dost a nešlo jen o píchlé nebo procvaknuté duše. Povedlo se mi také přetrhnout řetěz a ulomit patku přehazovačky. Takové vyjížďky, na které se mnohdy těším i několik týdnů, mají být odreagováním a zábavou a ne špatným snem... Proto jsem si vytvořil takovou svoji cyklistickou KPZ, aby už mě nikdy nic podobného nepřekvapilo a každý defekt jsem byl schopen vyřešit v terénu a pokračovat v zábavě.

Vleze se to tam, nebo nevleze?

KPZ?

Co jsem si do své cyklistické KPZ zabalil já?

Duše, lepení, pumpička

Jedním z nejčastějších defektů je jednoznačně propíchnutá nebo procvaknutá duše. Na tuto situaci je většina cyklistů dobře připravena.

Příznivec bezdušového systému by neměl vyjíždět bez opravných knotů. A i v tomto případě doporučuji rezervní duši a pumpičku vozit s sebou, protože "mlíko" ani knoty nemusí zachránit vše, a pak je potřeba nasadit starou dobrou klasiku...

Další variantou nafouknutí kola po defektu můžou být bombičky se stlačeným vzduchem. Přiznám se, že jsem to ještě nezkusil, ale chystám se na to, tak potom o svou zkušenost třeba článek doplním.

Duše, lepení a pumpička je naprostý základ. Pro jistotu duši balím do pruhu starého hadru, aby se od ostatních věcí neprodřela.

Multifunkční nářadí a rychlospojka na řetěz

To si myslím, že je ve výbavě většiny cyklistů také standard. Kromě šroubováků a imbusů, případně torxů, by každá sada měla obsahovat i nýtovačku na řetěz a centrovací klíč.

Nýtovačka řetězu a rychlospojka

Tyto 2 věci jsem hodně postrádal při jednom z mých nočních výletů, kdy mi praskl řetěz uprostřed lesa. Nýtovačkou bych jednoduše odnýtoval prasklý článek řetězu, nahradil ho rychlospojkou a pokračoval bych v dobrodružství.

Tehdy mé velké štěstí bylo, že se mi to stalo "jen" 7 km od domu.

Centrovací klíč

...se pak může hodit, když vám praskne drát, nebo když se vám kolo rozcentruje náročností terénu nebo jen stářím výpletu. S rozcentrovaným a vibrujícím kolem může být jízda pěkně nepříjemná.

Malé, ale šikovné... :-)

Patka přehazovačky

Tento díl, o kterém možná ani mnozí neví, že ho na kole mají, a že se dá snadno vyměnit, Vám může zachránit třeba Vaši drahou vytouženou cyklodovolenou. A nebo jen cestu z práce, při které si plánujete vyčistit hlavu. Sám jsem se o tom na vlastní kůži přesvědčil, když jsem přejížděl nevinně vypadající větev, která se mi namotala do přehazovačky a bylo to. Patka splnila svůj účel! Praskla, aby se nezničila přehazovačka, ale já měl zkažený výlet, protože jsem neměl náhradní.

Lanko přehazovačky/brzdy

Místa moc nezabere, váží jen pár gramů, prasknout může, tak proč ho nemít s sebou? A pokud je vaše kolo vybaveno mechanickými, lankem ovládanými brzdami, doporučuji přihodit i to.

Stahovací pásky

Cože? Ano! Schválně se podívejte na co všechno se mohou na kole hodit a pár si jich pro jistotu také přibalte.

Kam s tím vším?

Mě se zalíbila varianta technického bidonu, nebo-li toolboxu, umístěného v košíku na rámu . Tam o něm nejméně vím, netíží mě a nepřekáží. Kam ho ale umístit, pokud máte rám jen s jedním košíkem, ve kterém máte bidon s pitím?

Spousta cyklistů jezdí s batůžkem a tam se toho vejde spousta. Já už jezdím s batohem jen do práce. Na vyjížďky a závody už vyrážím jen s ledvinkou, kam se mi vejde vše potřebné, včetně toolboxu. Na enduro kole pak mám velkou těžkou duši vlepenou v rámu kola. Další dobrou variantou, kterou se teprve chystám vyzkoušet, může být podsedlová brašna. Tím bych mohl ještě nějakou hmotnost přesunout ze svých zad na kolo.

Při jízdě o tom ani nevím...

...tady už trochu jo, ale je to stále praktické... :-)

Tady těžká freeridová duše ničemu nevadí.

Pár dalších drobností

Toolbox už je vcelku naditý, ale stále je tam pár vzduchových kapes, kam by se mohlo vejít pár dalších drobností, které by se mohly hodit. Například menší klubíčko lepící pásky, "pár kaček", trocha cukru pro případ energetické nouze - u mě je to hroznový cukr, o který se můžu podělit i s ostatními. Nakonec jsem dovnitř vecpal ještě pár náplastí...

Co by se tam tak ještě mohlo vejít?

Jak jste na defekty připraveni vy?

Zatímco spousta hobby závodníků čeká na svůj první start až na skutečně jarní počasí, já už mám první závod zdárně za sebou.

O druhém únorovém víkendu jsem se postavil na start Monteria Fatbike race, jehož již čtvrtý ročník se uskutečnil opět v polském Karlowě, srdci národního parku Stolových hor.

Pro mě to byl ročník třetí, ale co do podmínek to byly 3 naprosto odlišné závody, z nichž letošní byl rozhodně nejtěžší...

...ale krásný!

30 km dlouhá trať s převýšením 545m oproti loňsku zaznamenala změnu na posledních přibližně 4 kilometrech. Organizátoři obohatili závodníky o pár set délkových a několik výškových metrů v závěrečném stoupání. Zhruba kilometrový sjezd k cíli po nezajímavé asfaltce pak nahradil krátký sjezd lesem a dojezd po běžkařské trati s překrásným výhledem na dominantu Národního parku Stolových hor - Velkou Hejšovinu.

Prostředí závodu je pravdu nádherné! Fotil: Cris Froese Pics

Celkově tak na 87 startujících čekal rozmanitý okruh vedený po běžkařských tratích, polích, loukách, lesních cestách a stezkách. Z mého pohledu k nejzajímavějším místům celého okruhu patřily 2 singltraily a dlouhý technický sjezd plný velkých balvanů, který předcházel již zmiňovanému závěrečnému čtyřkilometrovému stoupání a posledním stovkám metrů do cíle.

Mapa závodu.

Při každé sportovní akci pořádané venku hodně záleží na počasí a u zimních sportů to platí dvojnásob! A jak jsem už naznačil v úvodu, byla to moje třetí účast na Monteria Fatbike race. Každý rok ale panovaly jiné podmínky, jako by to byly 3 naprosto odlišné závody jedoucí se po stejné trase.

Ročník 2017

Podmínky byly naprosto dokonalé! Spousta sněhu a teplota kolem 10 pod nulou. Trať byla upravená rolbou, pevná a jelo se jak po asfaltu. Perfektní zážitek!

Ročník 2018

Teploty se už několik dní držely nad nulou a na trati zbylo sněhu jen pomálu. Úseky vedoucí přes louky byly rozbředlé a blátivé, jinak se jelo po zpevněných površích a závod připomínal spíše klasické MTB cross-country než závod sněžných kol.

Vice z tohoto závodu si můžete přečíst v loňském článku ZDE.

Letos se dlouho zdálo, že by podmínky mohly být zase perfektní. Sněhu byla spousta, teploty se dlouho před závodem držely celé dny pod nulou. Posledních pár dní ale denní teploty lezly nad bod mrazu, a bohužel tomu tak bylo i v den závodu. A vnikly z toho velmi těžké podmínky.

Pouze několik desítek metrů po startu se jelo po asfaltu. Pak už po celý závod chroupal pod koly sníh. Trať byla opět upravená rolbou, jako v předešlých ročnících, ale kvůli plusovým teplotám byl sníh měkký a pod koly se nepříjemně bortil. Hrabalo to, klouzalo to, padalo se a už po prvních metrech bylo jasné, že to nebude jednoduché.

Když se úvodní balík závodníků roztáhl a jelo se v jedné stopě, nebylo z ní prakticky možné vyjet a předjíždět. Ve většině případů to znamenalo buď jen ztrátu stability a vyšlápnutí z pedálu nebo rovnou pád. Na spoustě míst se pak nedalo jet vůbec a já i všichni okolo mne slézali a tlačili. Odhaduji, že u mě to mohla být tak čtvrtina závodu, ale podmínky jsme měli všichni stejné a záleželo na každém, jak se s nimi popere.

Já jsem si také několikrát ustlal...

Po závodě jsem se pak bavil se závodníky, kteří skončili v první desítce a prý i oni se na spoustě míst v sedle neudrželi.

Obávám se, že závodníci, kteří se zde na start závodu Fatbiků postavili poprvé, si neodvezli moc pěkný zážitek a dalšímu se radši vyhnou. Podle mě je to ale škoda, protože z minulých let vím, že to může být paráda.

Závodu předcházel i sobotní večerní prolog. Toho jsem se bohužel nezúčastnil. :-( Snad příště... :-)

Na rozdíl od minulých let, kdy jsem před tímto závodem na kole strávil po zimní pauze jen několik desítek kilometrů, letos jsem do toho poctivě šlapal už od začátku roku a moje před-závodní konto čítalo už cca 550 km. Cítil jsem se připraven lépe, než kdy před tím, ale ambice jsem nechal stranou a závod jsem si chtěl hlavně dojet a užít si ho.

Jsem ale hodně soutěživý a na závodech jsem si doposud nejvíce užíval, když jsem někoho dojížděl a předjel. Projel jsem tedy startovní branou úmyslně jako úplně poslední a těšil se na stíhací jízdu. To jsem ale ještě netušil, jaké podmínky panují na trati, a brzy jsem si tuto taktiku začal vyčítat.

Na prvních kilometrech, kde se jelo po urolbované louce, se mi přibližně dvě desítky závodníků předjet podařilo. Po najetí do prvního lesního úseku a zařazení se do jediné jetelné stopy už to bylo spíš o vyčkávání na chyby soupeřů. Brzy jsem totiž zjistil, že každý pokus o vyjetí ze stopy a předjetí znamená spíš chybu a ztrátu času, sil i pozice. Trochu mě to mrzelo, protože jsem cítil, že bych letos zvládl jet i ve vyšším tempu, ale říkal jsem si, že mi alespoň zbudou síly do závěrečného stoupáku, který jsem vloni protrpěl.

A tak kilometry ubíhaly, co se nedalo projet, muselo se projít. I z kopce jsme v některých místech museli tlačit, protože to prostě nejelo..

Stihl jsem se i pokochat krajinou... :-)

Místy to prostě nešlo jinak... :-(

Na závěrečném dlouhém stoupání a jemu předcházejícímu kamenitému technickému sjezdu už byly podmínky přívětivější a pády a slézání z kola už byly spíš výjimkou. Nohy mě ve stoupáku poslouchaly, jak ještě nikdy. Předjel jsem v něm pár dalších závodníků, kterým už síly docházely a musím se přiznat, že mě to velmi těšilo. Poslední cca 2 kilometry už byly v naprosté pohodě. Jel jsem osamocen, svým tempem a kochal se překrásnými výhledy.

Jedno z nejzábavnějších míst závodu.

Nejrychlejší Čech v závodu, Tomáš Ševců. se stal vítězem kategorie kol s plášti do 3 palců. Fotil: Cris Froese Pics

Nájezd do závěrečného stoupáku. Fotil: Cris Froese Pics

Cíl

Cílem jsem projel na celkovém 46. místě v čase 3:31:30, hodinu a půl po vítězí. Spokojený, s pocitem mně doposud neznámým. Klidně bych šlapal ještě dal! :-)

Na druhou stranu mě trochu mrzelo, že jsem do výkonu nedal všechnu svoji energii a nedorazil ještě o pár minut, a snad i příček, dříve. Ale alespoň si odnáším další cenné zkušenosti, co do plánování taktiky.

Letošním Vítězem se stal Macej Stanowicz v čase 1:54:03. Nejlepšími Čechy byli Tomáš Ševců a František Žilák, kteří obsadili v celkovém pořadí sedmou a osmou pozici. Oba ale jeli na kolech s plášti do 3" a tuto kategorii ovládli 1. a 2. místem. Gratuluji!!!

Něco na zahřátí... :-) Fotil: Cris Froese Pics

Letošní vítěz Macej Stanowicz. Fotil: Cris Froese Pics

Podmínky na trati sice byly výrazně těžší, než v předešlých ročnících, stálo to více sil a bylo třeba více odhodlání a pevnější vůle, ale i tak to byl perfektní závod a jsem zvědavý, jaké podmínky budou panovat na příštím ročníku, kterého bych se chtěl určitě zase zúčastnit.

Velký dík a uznání patří pořadatelům. Odvedli perfektní práci, které není co vytknout a věřím, že se pustí i do organizace závodu i v roce 2020.

Také děkuji společnosti CYKLOMAX, spol. s r.o. za zapůjčení sněžného speciálu Rock Machine Avalanche 70. Bez něho by to nebylo ono!

Tento testovací kousek ve velikosti 19" by mohl být Váš! Pro více informací ohledně odkupu mě můžete kontaktovat. ;-)

Vám, co jste dočetli až sem děkuji za přízeň a doufám, že se třeba s některými z Vás uvidím na startu  Monteria Fat Bike race 2020!!! :-)


Mějte se krásně!

Váš Cyklotáta

Pohoda v cíli se dvěma nejlepšími Čechy. Vpravo Tomáš Ševců, vlevo František Žilák... :-)

Do roku 2018 jsem vstupoval s (na své poměry) velkými ambicemi a očekáváním. Čekal jsem syna, dokončoval přípravy ke spuštění blogu, plánoval hodně jezdit na kole a absolvovat nějaké hobby závody.

Co z toho se mi povedlo a jak jsem se svým rokem 2018 spokojený?

Jonášek

Ten se mi teda opravdu povedl!!! Před pár dny mu byl rok a je úžasnej! Umí samozřejmě pěkně zařvat a občas jsem z něho v kombinaci se staršíma holčičkama na prášky, ale jinak je to veselej borec a celou rodinu už umí pořádně rozesmát.

...snad mu to zůstane! :-D

Blog

Tady se musím přiznat, že mám ještě velké rezervy, oproti svým původním očekáváním. Pokud mě sledujete od začátku, jistě jste si toho mohli všimnout.

V prvním měsíci po spuštění blogu jsem, opojen počátečním nadšením, sázel jeden článek za druhým. Brzy se ale dostavila první krize, protože jsem psal převážně v noci, kdy zbytek rodiny spal, abych nás neokrádal o společný čas. Radši jsem okrádal sebe o spánek. Dlouho jsem to tímto stylem nevydržel, začal jsem být nadměrně unavený, to se projevilo na mé náladě a chovaní, hlavně k dětem. A to jsem musel rychle změnit! Srovnal jsem si priority a v blogovaní trochu polevil. Začal jsem si dávat pozor na dostatek spánku, a síly i dobrá nálada se začaly vracet. Od té doby bohužel četnost článků výrazně prořídla...

Do toho na podzim přišla změna zaměstnání. Kvůli velmi brzkému vstávání musím chodit i brzo spát. Tím jsem přišel o večerní čas na psaní. Proto je teď pro mě psaní článků ještě složitější a smolím to, kdy se dá... Pozitivní na tom je, že mám stále o čem psát a nepíšu jen proto, abych něco napsal. :-)

Nápadů na články a témata mám spoustu, tak mi držte palce, ať jich v roce 2019 co nejvíce zrealizuji  ;-)

v procesu...

Kolo a závody

Na kole jsem za loňský rok najezdil necelých 2500 km. Pro někoho málo, pro někoho moc... Pro mě málo! Obzvláště, když většina z toho naskákala po pěti kilometrech při dojíždění do práce. Neměl jsem konkrétní cíl, ale na víkendové vyjížďky ,,pro zábavu" jsem se dostal výrazně méně, než jsem si představoval.

Proč? Především kvůli časově náročné práci. Tu jsem ale v polovině října loňského roku změnil a věřím, že se mi blýská na lepší časy. :-) A nešel jsem za vyšším platem, ani za perspektivnější pozicí, šel jsem za lepší pracovní dobou a čistou hlavou, abych měl více času na rodinu, kolo a osobní rozvoj. Věnoval jsem tomu celý minulý článek. Pokud jste ho ještě nečetli, máte možnost ZDE.

Asi nejvydařenější loňská vyjížďka na Stříbrné hoře v Polsku.

Závody
...jsou pro mě zpestřením sezóny a vlastně i života. Miluju tu atmosféru, před-závodní nervozitu a vydání se ze všech sil. Jsou takovou ostrou zkouškou mých limitů a nezávodím ani tak s ostatními závodníky, jako spíš sám se sebou. I v počtu závodů jsem si rok 2018 maloval jinak, než jak to ve skutečnosti skončilo.

Celkem jsem absolvoval 3 závody:

Monteria Fatbike race Stolove Gory
Enduro Trutnov Trails
Ž3 Sport Sprint Triatlon

Každý z těchto závodů jsem si neskutečně užil, i když jsem si na každém sáhl na dno svých sil, ale všechny jsem dokončil. Motivuje mě to na sobě pracovat, dostat se do ještě lepší fyzické kondice, znovu se těchto závodů zúčastnit a dokončit je s pocitem, že se posouvám vpřed a zase si užít tu krásnou závodní atmosféru.

Ani letos si Enduro Trutnov Trails nenechám ujít!

Rád bych si do kalendáře připsal i pár dalších závodů, ale ty budu plánovat až v průběhu sezóny v souladu s rodinnou pohodou.

ALE!!!

Už 4 roky se chystám na legendární Rallye Sudety MTB. 113 km dlouhý a technicky náročný MTB maraton. To by byla teprve zkouška... :-) Tak to snad letos konečně poprvé dopadne!

Cyklotátův cíl na rok 2019

Být hodně se svou rodinou a dělat ji šťastnou - protože rodina je to nejdůležitější, co v životě máme!

Být sám šťastný - protože jinak nebude šťastná naše rodina!

A sportovní cil?

Najet 5000 km! Co? 2x víc než vloni? Jo! Já to dám!!!
Zlepšit svou techniku na horském kole, a tím výrazně zrychlit a ještě více si užívat jízdu v terénu. Jak to udělám, ještě přesně nevím, ale určitě si to nenechám pro sebe. ;-)
Jezdit a závodit pro radost, jak jen to půjde, ale ne na úkor rodiny.


Hlavně nechci rok 2019 přežívat, ale UŽÍVAT!!! Jdete do toho se mnou?


Váš Cyklotáta