Monteria FAT BIKE RACE Góry Stołowe 2019

února 24, 2019

Zatímco spousta hobby závodníků čeká na svůj první start až na skutečně jarní počasí, já už mám první závod zdárně za sebou.

O druhém únorovém víkendu jsem se postavil na start Monteria Fatbike race, jehož již čtvrtý ročník se uskutečnil opět v polském Karlowě, srdci národního parku Stolových hor.
Pro mě to byl ročník třetí, ale co do podmínek to byly 3 naprosto odlišné závody, z nichž letošní byl rozhodně nejtěžší...

...ale krásný!

Trasa závodu

30 km dlouhá trať s převýšením 545m oproti loňsku zaznamenala změnu na posledních přibližně 4 kilometrech. Organizátoři obohatili závodníky o pár set délkových a několik výškových metrů v závěrečném stoupání. Zhruba kilometrový sjezd k cíli po nezajímavé asfaltce pak nahradil krátký sjezd lesem a dojezd po běžkařské trati s překrásným výhledem na dominantu Národního parku Stolových hor - Velkou Hejšovinu.

Prostředí závodu je pravdu nádherné! Fotil: Cris Froese Pics
Celkově tak na 87 startujících čekal rozmanitý okruh vedený po běžkařských tratích, polích, loukách, lesních cestách a stezkách. Z mého pohledu k nejzajímavějším místům celého okruhu patřily 2 singltraily a dlouhý technický sjezd plný velkých balvanů, který předcházel již zmiňovanému závěrečnému čtyřkilometrovému stoupání a posledním stovkám metrů do cíle.

Mapa závodu.


Sněhové podmínky a počasí

Při každé sportovní akci pořádané venku hodně záleží na počasí a u zimních sportů to platí dvojnásob! A jak jsem už naznačil v úvodu, byla to moje třetí účast na Monteria Fatbike race. Každý rok ale panovaly jiné podmínky, jako by to byly 3 naprosto odlišné závody jedoucí se po stejné trase.

Ročník 2017

Podmínky byly naprosto dokonalé! Spousta sněhu a teplota kolem 10 pod nulou. Trať byla upravená rolbou, pevná a jelo se jak po asfaltu. Perfektní zážitek!

Ročník 2018

Teploty se už několik dní držely nad nulou a na trati zbylo sněhu jen pomálu. Úseky vedoucí přes louky byly rozbředlé a blátivé, jinak se jelo po zpevněných površích a závod připomínal spíše klasické MTB cross-country než závod sněžných kol.
Vice z tohoto závodu si můžete přečíst v loňském článku ZDE.

Ročník 2019

Letos se dlouho zdálo, že by podmínky mohly být zase perfektní. Sněhu byla spousta, teploty se dlouho před závodem držely celé dny pod nulou. Posledních pár dní ale denní teploty lezly nad bod mrazu, a bohužel tomu tak bylo i v den závodu. A vnikly z toho velmi těžké podmínky.
Pouze několik desítek metrů po startu se jelo po asfaltu. Pak už po celý závod chroupal pod koly sníh. Trať byla opět upravená rolbou, jako v předešlých ročnících, ale kvůli plusovým teplotám byl sníh měkký a pod koly se nepříjemně bortil. Hrabalo to, klouzalo to, padalo se a už po prvních metrech bylo jasné, že to nebude jednoduché.


Když se úvodní balík závodníků roztáhl a jelo se v jedné stopě, nebylo z ní prakticky možné vyjet a předjíždět. Ve většině případů to znamenalo buď jen ztrátu stability a vyšlápnutí z pedálu nebo rovnou pád. Na spoustě míst se pak nedalo jet vůbec a já i všichni okolo mne slézali a tlačili. Odhaduji, že u mě to mohla být tak čtvrtina závodu, ale podmínky jsme měli všichni stejné a záleželo na každém, jak se s nimi popere.

Já jsem si také několikrát ustlal...
Po závodě jsem se pak bavil se závodníky, kteří skončili v první desítce a prý i oni se na spoustě míst v sedle neudrželi.

Obávám se, že závodníci, kteří se zde na start závodu Fatbiků postavili poprvé, si neodvezli moc pěkný zážitek a dalšímu se radši vyhnou. Podle mě je to ale škoda, protože z minulých let vím, že to může být paráda.
Závodu předcházel i sobotní večerní prolog. Toho jsem se bohužel nezúčastnil. :-( Snad příště... :-)

Můj výkon

Na rozdíl od minulých let, kdy jsem před tímto závodem na kole strávil po zimní pauze jen několik desítek kilometrů, letos jsem do toho poctivě šlapal už od začátku roku a moje před-závodní konto čítalo už cca 550 km. Cítil jsem se připraven lépe, než kdy před tím, ale ambice jsem nechal stranou a závod jsem si chtěl hlavně dojet a užít si ho.

Jsem ale hodně soutěživý a na závodech jsem si doposud nejvíce užíval, když jsem někoho dojížděl a předjel. Projel jsem tedy startovní branou úmyslně jako úplně poslední a těšil se na stíhací jízdu. To jsem ale ještě netušil, jaké podmínky panují na trati, a brzy jsem si tuto taktiku začal vyčítat.
Na prvních kilometrech, kde se jelo po urolbované louce, se mi přibližně dvě desítky závodníků předjet podařilo. Po najetí do prvního lesního úseku a zařazení se do jediné jetelné stopy už to bylo spíš o vyčkávání na chyby soupeřů. Brzy jsem totiž zjistil, že každý pokus o vyjetí ze stopy a předjetí znamená spíš chybu a ztrátu času, sil i pozice. Trochu mě to mrzelo, protože jsem cítil, že bych letos zvládl jet i ve vyšším tempu, ale říkal jsem si, že mi alespoň zbudou síly do závěrečného stoupáku, který jsem vloni protrpěl.

A tak kilometry ubíhaly, co se nedalo projet, muselo se projít. I z kopce jsme v některých místech museli tlačit, protože to prostě nejelo..

Stihl jsem se i pokochat krajinou... :-)
Místy to prostě nešlo jinak... :-(
Na závěrečném dlouhém stoupání a jemu předcházejícímu kamenitému technickému sjezdu už byly podmínky přívětivější a pády a slézání z kola už byly spíš výjimkou. Nohy mě ve stoupáku poslouchaly, jak ještě nikdy. Předjel jsem v něm pár dalších závodníků, kterým už síly docházely a musím se přiznat, že mě to velmi těšilo. Poslední cca 2 kilometry už byly v naprosté pohodě. Jel jsem osamocen, svým tempem a kochal se překrásnými výhledy.

Jedno z nejzábavnějších míst závodu.
Nejrychlejší Čech v závodu, Tomáš Ševců. se stal vítězem kategorie kol s plášti do 3 palců. Fotil: Cris Froese Pics

Nájezd do závěrečného stoupáku. Fotil: Cris Froese Pics

Cíl

Cílem jsem projel na celkovém 46. místě v čase 3:31:30, hodinu a půl po vítězí. Spokojený, s pocitem mně doposud neznámým. Klidně bych šlapal ještě dal! :-)

Na druhou stranu mě trochu mrzelo, že jsem do výkonu nedal všechnu svoji energii a nedorazil ještě o pár minut, a snad i příček, dříve. Ale alespoň si odnáším další cenné zkušenosti, co do plánování taktiky.

Letošním Vítězem se stal Macej Stanowicz v čase 1:54:03. Nejlepšími Čechy byli Tomáš Ševců a František Žilák, kteří obsadili v celkovém pořadí sedmou a osmou pozici. Oba ale jeli na kolech s plášti do 3" a tuto kategorii ovládli 1. a 2. místem. Gratuluji!!!
Něco na zahřátí... :-) Fotil: Cris Froese Pics


Letošní vítěz Macej Stanowicz. Fotil: Cris Froese Pics

Co dadat?

Podmínky na trati sice byly výrazně těžší, než v předešlých ročnících, stálo to více sil a bylo třeba více odhodlání a pevnější vůle, ale i tak to byl perfektní závod a jsem zvědavý, jaké podmínky budou panovat na příštím ročníku, kterého bych se chtěl určitě zase zúčastnit.

Velký dík a uznání patří pořadatelům. Odvedli perfektní práci, které není co vytknout a věřím, že se pustí i do organizace závodu i v roce 2020.

Také děkuji společnosti CYKLOMAX, spol. s r.o. za zapůjčení sněžného speciálu Rock Machine Avalanche 70. Bez něho by to nebylo ono!

Tento testovací kousek ve velikosti 19" by mohl být Váš! Pro více informací ohledně odkupu mě můžete kontaktovat. ;-)

Vám, co jste dočetli až sem děkuji za přízeň a doufám, že se třeba s některými z Vás uvidím na startu  Monteria Fat Bike race 2020!!! :-)


Mějte se krásně!

Váš Cyklotáta


Pohoda v cíli se dvěma nejlepšími Čechy. Vpravo Tomáš Ševců, vlevo František Žilák... :-)





You Might Also Like

0 komentářů