Blok 1: snídaně

Po ránu se většinou holky sesypou na mladšího brášku, který je za jejich zájem rád. Ani dnes tomu nebylo jinak a děti se krásně zabavily samy. Během jejich hry jsem nachystal snídani, po které byl čas na první kojení.

Jonášek v péči doktorek :-)

Blok 2: nákup + svačina

Během prvního kojení jsem oblékl holky, což je naštěstí v tomto období podstatně jednodušší, než například v zimě. Pak jsem nachystal sebe a Jonáška a vyrazili jsme pro svačinu a něco dietního pro maminku. Souprava tří kočárků (Jonášek + 2 panenky) se vydala na zhruba půl kilometrovou cestu k obchodu. Čas nás netlačil, tak jsme se každých několik metrů něčím kochali a za hodinku a půl jsme byli zpět, včetně scény v obchodě kvůli lentilkám... :-)
Pak jsme posvačili na zahradě, než Jonášek svou nespokojeností naznačil, že je čas dalšího kojení.

Blok 3: Hřiště

Nějaký čas nám zabralo, než jsme se s Luisou domluvili, jaké punčocháče a boty budou ideální na hřiště. Domluva se nakonec zdařila a opět se třemi kočáry vyrážíme na cca 100 m vzdálené hřiště. Holky už si na hřišti vyhrají i bez mého přičinění, tak jsem využil čas, kdy Jonášek spal, k sestříhání videa na Instagram. Akorát když jsem finišoval, tak se začaly z kočáru ozývat hladové skřeky, které nás donutily k rychlému přesunu zpět domů.

Blok 4: oběd atd...

Během kojení jsem se pustil do přípravy oběda. U plotny obvykle moc času netrávím, takže zeleninové rizoto dopadlo nad má očekávání.

Další odpolední aktivity už mi trochu splývají. Holky tak porůznu přebíhaly mezi domem a zahradou, Jonášek začínal vyžadovat více pozornosti a v těchto chvílích už to začínalo být trochu náročnější.

Pomalu se přiblížil čas večeře a po ní chystání na spaní. Holky překvapivě neprotestovaly a vše proběhlo celkem hladce. S vyčištěnými zuby a v pyžamu holky zkoukly 2 krátké pohádky, mezi tím jsem nachystal také synáčka a ještě před osmou byly holky u mamky v posteli a já se těšil na dlouhý a klidný večer. S tím ale děti nesouhlasily a po marném uspávacím pokusu jich byl zase plný obývák. Naštěstí jsem dostal spásný nápad, po několika měsících vzal do ruky kytaru a zkusil je unudit drnkáním. Broučkovu a Mravenčí ukolébavku si zapěly se mnou a pak už se jim začala klížit očka. Sárinka s Jonáškem vytuhli už v obýváku a Luiska jen pár minut po odložení do postele.

A proč Vám to vlastně všechno píšu?

Prostě jsem si to nechtěl nechat pro sebe...

Když jsem se koukal a kochal spící Luisinkou, došlo mi, že jsem dnes vlastně zažil něco vzácného. Byl jsem se svými třemi úžasnými dětmi, prakticky sám, nepřetržitě celý den. Od jejich probuzení až do chvíle, kdy zase zavřely oči k nočnímu odpočinku. A byla to nádhera!!! Zdánlivě náročný den se změnil v jeden z nejkrásnějších dní s nimi. Přemýšlel jsem, jak se mi to povedlo a myslím si, že je to tím, že jsem hodil všechny trable a resty za hlavu a prostě jsem byl na 100% s nimi.

Musím se teda přiznat, že byla taková slabší chvilka. A víte kdy? Když jsem vzal do ruky telefon, abych něco (nedůležitého) vyřešil...


Mějte se krásně

Váš Cyklotáta