Ten se ještě odvíjel podobně jako týdny předchozí. Tentokrát jsem naspal průměrně 6 hodin denně, sil jsem měl tak akorát, únava sice občas přišla, ale vše se zdálo být v normě. Cíle jsem sice opět neplnil na 100%, ale pohybu jsem měl dosud nejvíce. Na válce jsem se dostal pouze 2x, ale za to jsem všech 5 cest do práce a zpět absolvoval na kole, nehledě na počasí, které bylo opravdu divoké. A o víkendu jsem nahnal kilometry na první letošní "pořádné" vyjížďce, kde jsem měl poprvé příležitost prověřit, v jaké jsem formě a jsou-li za mou dosavadní přípravou vidět nějaké výsledky. Ty nemám podložené žádnými fakty, ale podle pocitu se mi jelo perfektně a až překvapivě lehce. Válce plní svůj účel bez pochyby velmi dobře.

ranní válce: 2x - celkem 106 min

cesta do práce: 5x - celkem 52,5 km; 135 min

víkendový švih: 58 km; 137 min

Celkem tedy poctivých 110,5 km venku a 6h a 18min v sedle, včetně válců, během jednoho týdne. To není zas tak oslnivé číslo, ale pravděpodobně to bude můj osobní rekord a celkem slušný základ ke zlepšování...

Vypadalo to spíše na běžky...

...o 2 dny později :-)

Týden hrůzy (šestý)

Začátek ještě tak tragický nebyl. Měl jsem všechno pěkně naplánované: pondělí, úterý, středa- válce, čtvrtek volno, pátek a sobota zase válce a v neděli odpočinek. Jenže realita byla zase úplně jiná. 

Takový běžný začátek týdne, který bohužel končil velkou večerní únavou, tak jsem šel spát "už" ve 23:00.

Úterý: budíček 6:30; spánek: 6,5h; na kole: 30min – válce + do práce

Úterní ráno bylo hodně unavené. Dopoledne jsem se nějak zmátořil, ale psychicky jsem nebyl moc vyrovnaný a bohužel se to zase projevilo i doma. A už nevím, čím to bylo, ale do postele jsem se dostal až ve 3 hodiny.

A zase hurá do sněhu!!! ;-)

Středa: budíček 7:00 ; spánek: 4h; na kole: do práce

I přes nedostatek spánku mi energie překvapivě nechyběla...

!!!Čtvrtek!!!: budíček 6:30; spánek: 6h; na kole: 0

Toto byl pro mě výjimečný den, protože jsem byl vyslán na své první školení pro mechaniky jízdních kol. Pomalu se ze mně stává odbborník...☺

Ze školení jsme se vraceli celkem brzo a venku bylo vcelku teplo a slunečno, tak jsem vymýšlel, co ještě podniknu odpoledne s dětmi. Ovšem, jen co jsem dorazil domů, pustila se do mně příšerná zimnice a cítil jsem se "slabej jak čajíček". Zatopil jsem v krbových kamnech a sedl si k nim co nejblíž to šlo, abych se zahřál. Bylo to příjemné, ale k ničemu a já byl až do večera naprosto nepoužitelný. A i proto jsem šel spát s dětmi, tedy před devátou hodinou, doufajíce, že se z toho vyspím a v pátek budu zase fit. 

Noc ale byla naprosto příšerná! Chvíli jsem se potil, pak přišla zimnice a znovu dokola, zdály se mi hrozný hovadiny a pořád jsem se převaloval. Prostě hrůza a ráno jsem byl všechno možný, jen ne fit...

Pátek, Sobota, Neděle: To chce klid a nohy v teple!

Pátek

V diáři jsem si poznamenal jen jedno slovo: UTRPENÍ! Přes to, že jsem spal bez mála 10 hodin, nevzbudil jsem se ve výrazně lepším stavu, než v jakém jsem šel spát. Cítil jsem, že nejsem nemocný, jen extrémně vyčerpaný a není se čemu divit, po tom, jak jsem za poslední měsíc zkoušel omezovat spánek... Moje blbost!

Co se dalo dělat! Musel jsem do práce, a aby toho nebylo málo, tak naše jediné auto potřebovala žena, takže na kole... Foukalo tak, že v místech, kde jezdím přes 25 km/h, jsem jel 13km/h! V práci jsem byl jak praštěnej palicí přes palici, ale nějak jsem to přetrpěl. Domů jsem dorazil zmrzlej a s promočeným zadkem od nepříjemného deštíku. Doma jsem rovnou vlezl pod horkou sprchu a pak zas jen přežíval v zimnici a těšil se do postele, kam jsem se dostal už v 20:30 a naštěstí jsem se konečně dobře vyspal. 

Sobota

Dopoledne pracovní, ale tentokrát jsem jel autem. Už bez zimnice, ale stále trochu zesláblý, jsem si odpracoval 3 hodiny na prodejně a spěchal za rodinou. Konečně už jsem začínal normálně fungovat...

Neděle

Zase na mě přicházejí choutky na kolo. Asi už jsem v pohodě, ale radši si dám ještě den klidového režimu a od pondělka můžu začít s čistým štítem...

Musím si dát pozor na dostatek spánku a radši se vyspat, než se ráno trápit na válcích po čtyřech hodinách spánku! 

V hlavě mi utkvěla myšlenka, kterou jsem dnes četl v jednom ze starších čísel časopisu Velo. Nedokážu ji interpretovat doslovně, ale vyplyvalo z ní, že z přemíry snahy a s tím spojeným stresem, se tělo může zablokovat a výrazně tak zpomalit budovani formy.

Proto kašlu na všechny cíle! Budu se snažit trénovat co nejvíc, ale tak, abych se cítil fyzicky i psychicky dobře a neomezoval spánek...A Vás budu opět v některém z dalších příspěvků informovat, jak se mi to daří.

Váš Cyklotáta